Sbírka výtvarného umění Muzea jižního Plzeňska v Blovicích je zaměřena zejména na díla regionálních autorů, ať už malířů, sochařů nebo řezbářů, nemalou část tvoří také lidová tvorba, plastiky apod.
Obrazy regionálních malířů
Tvorba regionálních malířů ve sbírkách muzea je z velké části datovaná do období 20. století. Z řady výtvarníků vynikají především:
- Josef Hodek (1888 – 1973), malířství se učil u svého otce, malíře Josefa Hodka, grafiků J. Váchala a Alessandra de Pian a malíře K. Reisnera. Maloval akty, ženské a malířské motivy, sociálně cítěné náměty, ale i krajiny. Vytvořil řadu knižních značek, ex libris a grafických cyklů.
- Augustin Němejc (1861 – 1938), akademický malíř, byl autorem opony J. K. Tyla v Plzni. Žil v Plzni, kde pro městské muzeum namaloval tři velké lunety. Soustavně zachycoval život lidu na Plzeňsku a národopisná specifika svého rodného Nepomucka.
- Jaroslav Šafara (1888 – 1947), blovický rodák pod pseudonymem Šafařík psal také poezii. Jako portrétista v letech 1929 – 1938 vytvořil řadu vynikajících portrétů význačných plzeňských osobností. Hlavními náměty jeho obrazů jsou lidé, pole a koně, i ženské akty. Typickou šafarovskou technikou byl pastel a akvarel.
- Bohumil Krs (1890 – 1962), autor bibliofilských tisků a přebalů knih, jeho ilustrace se řadí mezi skvosty české ilustrační tvorby. Byl také tvůrcem plakátů a scénografických návrhů pro divadla v Olomouci, Bratislavě, Vídni a Plzni. Věnoval se také tvorbě ženských aktů.
- Josef Matějka (1881 – 1953), akademický malíř a profesor kreslení, autor řady kompozic, zátiší, aktů a portrétů, ale maloval také krajiny a karikatury. Věnoval se rovněž grafice. Od roku 1940 žil a tvořil v Blovicích. Jeho oblíbenou technikou byl akvarel.
- Jiří Sýkora (1924 – 2004), výrazný regionální malíř – krajinář, byl žákem Jaroslava Šafary. Stěžejním námětem jeho obrazů byly Blovice a okolí. Byl rovněž vynikajícím restaurátorem.
- Josef Kašpar (1910 – 1983), amatérský malíř, pro muzeum v Blovicích vytvořil v 70. letech 20. století cenný soubor kreseb památek lidové, církevní a světské architektury jižního Plzeňska. Jeho práce mají především dokumentární hodnotu.
- Karel Knížák (1907 – 1986), malíř – krajinář, profesor, věnoval se také malbě dekorací. Byl řídícím učitelem na měšťanské škole v Blovicích, kde vyučoval také kreslení.
- Jindřich Krátký (1932 - ), výtvarník a pedagog, věnoval se krajinomalbě a figurální malbě, v současné době se ve své tvorbě zaměřuje na abstrakci a symboly.
- Milan Knížák (1940 - ), blovický rodák je malířem, sochařem, designérem, hudebníkem a sběratelem loutek. Vydal několik desítek knih, katalogů a publikací. V roce 1990 byl jmenován profesorem, v letech 1990 – 1997 byl rektorem AVU, v letech 1999 – 2011 generálním ředitelem Národní galerie.
Plastiky
Ve výtvarné podsbírce je zařazeno i několik plastik od řady sochařů. Mezi ty významnější, zastoupené v naší sbírce, patří např. Otakar Walter, Ludmila Vojířová, Ladislav Fládr, Jan Štursa, Václav Žalud, Miroslava Nová a další.
- Otakar Waltr (1890 – 1963), sochař, působil v Plzni. Narodil se do rodiny sochaře (otec i strýcové z matčiny strany). Po studiích na plzeňské reálce a dvouleté praxi v otcově ateliéru byl 1907 přijat na Umělecko-průmyslovou školu, nejdříve pod vedením Josefa Drahoňovského, poté prof. Stanislava Suchardy. V roce 1913 získal zakázku na reliéfy na Obchodní akademii na dnešním náměstí TGM v Plzni. Byl člen Spolku výtvarníků plzeňských (1926), po roce 1945 Svazu západočeských výtvarných umělců a 1948 Svazu českých výtvarných umělců, v šedesátých letech konzervativní „tvůrčí skupiny Moderního realismu".
- Ludmila Vojířová (1919 - 1996), sochařka, narodila se v Saratově v SSSR. Po studiích na pražském gymnáziu navštěvovala Školu bytového průmyslu, oddělení řezbářství. V letech 1941 – 1945 studovala pražské UMPRUM, sochařský ateliér profesora Laudy a poté na akademii u profesora Pokorného. Její sochařská tvorba je veskrze za hranicí abstrakce.
- Ladislav Fládr (1935 – 2007), sochař, medailér, studoval na Pedagogické fakultě v Plzni a Prešově obor výtvarná výchova. Dlouhodobě působil na LŠU (později ZUŠ) v Plzni, od 1992 jako ředitel. V rámci své pedagogické činnosti vydal učebnici Modelování. Ve svém díle sledoval především základní impuls kubismu.
- Václav Žalud (1894 – 1977), sochař, absolvoval odbornou kamenosochařskou školu v Hořicích, studoval AVU v Praze pod vedením Josefa Václava Myslbeka a v letech 1918 – 1920 u Jana Štursy. Vyučoval na katedře kreslení a modelování Vysokého učení technického v Praze, kde se stal roku 1952 profesorem a zároveň vedoucím této katedry. Žalud byl představitelem realistické linie českého sochařství, navazující na dílo J. V. Myslbeka. Je autorem četných portrétů (J. Štursa,V. Nezval, V. Tittelbach, V. Vančura) a pamětních desek.
- Jan Štursa (1880 – 1925), sochař, studoval sochařsko-kamenickou školu v Hořicích a Akademii výtvarných umění v Praze pod vedením Josefa Václava Myslbeka. Roku 1916 byl jmenován profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze, v roce 1919 se stal nástupcem J. V. Myslbeka a v roce 1922 se stal rektorem AVU a tuto funkci zastával až do roku 1924. O rok později sužován příznaky rozvíjející se syfilidy se ve svém ateliéru na Akademii těžce postřelil a na následky zranění zemřel.
- Miroslava Nová (1935 - ), sochařka a medailérka, vystudovala výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě v Plzni. Dlouhá léta pedagogicky působila na LŠU, později na ZUŠ v Plzni. Je členkou plzeňské tvůrčí skupiny P 89. Věnovala se figurální plastice a medailérství v kontextu tradičních žánrů (portrét, figura), od roku 1968 začala pracovat s kamenem, zpočátku s pískovci, později volila nejčastěji české mramory. Představitelka nefigurativního projevu, založeného na intuitivním hledání a formulování elementárních organických forem v přirozené skladebnosti rostlého kamene.
Lidová tvorba
Ve výtvarné sbírce je zařazena řada lidových výtvarných projevů, např. drobná sakrální figurální tvorba – sošky světců – sv. Jan Nepomucký, Panna Marie, Ježíš Kristus, sv. Anna Samotřetí apod.
Ostatní
Dále do výtvarné podsbírky řadíme i tištěné reprodukce, obrazy, fotoobrazy, tištěné portréty atp.
